Diana

Máme tu další prázdniny. A kde jinde je strávit, než na výletě?
Tentokrát jsme byli znovu v Karlových Varech a krom jiného jsme byli na Dianě.
Jelikož jsme přecijen trochu zlenivěli, nabrali nějakou tu zimní tukovou výbavu (no dobře, spíš já, než děti) tak jsme se nahoru vyvezli lanovkou. Ta jezdí i v zimě každých 15 minut. 

Rozhledna je také v provozu a celoročně zdarma. Kdo si netroufá na 150 schodů, může si počkat na výtah. Výhled je kouzelný, pro osoby bez orientačního smyslu jsou umístěny směrovky (Slavkovský les, Plzeň a podobně), a pro důkladnou prohlídku okolí můžete využít dalekohled.  Pro zimní měsíce radím - pozor, dlažba na ochozu umí pěkně klouzat. 

Naše kroky dále směřovaly zadem kolem restaurace k minizoo. Opravdu mini minizoo. V ohradě jsou chundelatí poníci, kozy, pobíhají prasátka a areálem se prochází pávi. 

Bílého krasavce jsme potkali u dětského hřiště, na které nebylo úplně vhodné počasí. Ale v létě se na něm děti vyřádí. Tentokrát naše cesta vedla doleva, do Motýlího domu.
Kromě toho, že jsme se zahřáli, pokochali volně létajícími motýli a ptáčky se děti i poučily. Součástí "výběhu", letové zóny je i několik tabulek s popisem životního cyklu motýlů. A ten je možné u nich sledovat - od vajíčka, přes housenku a okousané listy po kuklu a to, jak se motýl dostává ven. Focení je povoleno, sahání na motýly samozřejmě ne, na druhou stranu jim nikdo nebrání aby si nesáhli oni na vás. Trochu mě mrzí, že na místě nejsou nějaké tabulky ve stylu "kdo jsem a odkud přicházím", nebo jsme si jich nevšimli. 

Navštívit můžete i restauraci a před cestou do města, třeba přes Jelení skok, se posilnit. 

Boží dar - rašeliniště a Novako

Konec prázdnin jsme ještě trávili na několika výletech. Jeden z nich byl ve nejvýše položeném městě ve střední Evropě - Božím daru v Krušných horách. Musím říct, krušno nám nebylo, božsky ano.
Po příjezdu jsme se vydali na naučnou stezku do národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště. Stezka samotná je dlouhá pouhé 2 km, z jejího konce je to do města něco málo přes kilometr, nebo se samozřejmě můžete otočit a jít stejnou cestou. Celá NS je vybudovaná jako dřevěný chodník, můstky a odbočky které se na něj po pár metrech napojují zpět, nemůžete se ztratit a určitě si všimnete všech 12 zastavení. Dozvěděli jsme se o dobývání rašeliny, co jsou to sejpy, něco o místních rostlinách (např. bříze zakrslé, vědecky roztomile pojmenované betula nana), živočiších, kochali se pohledem na lány borůvek a vřesu, povykládali si o větrných elektrárnách které děti velmi zaujaly. A zpracovávali zklamání z toho že rosnatku okrouhlolistou, fakt drsnou kytku která žere mouchy, jsme bohužel nenašli. Třeba budete mít víc štěstí

Pokud se na konci nevydáte cestou Blatenského vodního příkopu ale směrem k infocentru, půjdete po části Ježíškovy cesty, kterou jsme si nechali na jindy.

Kousek od infocentra se nachází areál Novako. Jako první musím napsat věc která mě velmi mile překvapila - úplně celý areál je nekuřácký. Bez výjimky.
V rámci vstupného jsme měli i jízdy na terénních trojkolkách. Musím přiznat že představa že nás lanovka vyveze na sjezdovku a dolů pofrčíme na tom pekelném stroji celkem děsila. Pán (který byl chudák sám u pokladny, občerstvení i motokár) mě velmi empaticky uklidňoval, zevrubně popsal co a jak... já se odhodlala... a zvládla jsem to! I když libé pocity jsem měla až když jsem stála na zemi.

Kromě motokár, je v areálu spousta dalších atrakcí - skákací hrad, trampolína, střílení z kuší a katapultů, bludiště a hlavně lanové centrum a potok s hracími prvky.
Na lanovém centru se mi líbilo že u vyšších překážek byly na zemi nachystané žíněnky, děti se mohly podívat na obrázky jak kterou překážku zdolat a překážky jsou jednoduché, složité i namáhavé, na své si přijdou děti všech věkových kategorií.

A potok, co říct k potoku :D Snad jen že náhradní oblečení se hodí. Různé hráze, propustě, mlýnek, fontánky, kbelíky, pro vodníky ráj.

Komu by to nestačilo může ještě využít klasické dětské hřiště se skluzavkou a prolézačkami.
Od občerstvení je rozhled po celém areálu (až na káry ty jsou skryty za budovou), takže pokud děti nevyžadují asistenci, může si rodič odpočinout.Určitě se vrátíme, nejpozději v zimě.

Archeologie hrou

Každý čtvrtek až do konce prázdnin můžete v Národopisném muzeu Plzeňska navštívit výstavu Co se skrývá pod drnem a doprovodný program Archeologie hrou.
Výstava umístěná ve dvou místnostech. Nejprve uvidíte nálezy z Přeštic seřazené přehledně období po období tak jak se při výzkumu nacházely. Doprovodné texty jsou krátké, jednoduché, školní děti už určitě zaujmou.
Mladší děti zaujme výklenek ve kterém je výtvarný koutek - děti si pastelkami ozdobí misku. Můžou si na magnetické tabuli složit obrázky které viděly na tabulích u nálezů. A zkusí si umístit nalezené kosti na předkreslenou kostru - žebro, kůstka ruky, čéška ani kost holení nebyly problém, ale trojrozměrný obratel jim mozečky potrápil.

V druhé místnosti vidí opět průzkum, dozví se co je mazanice, jak vypadá lebka (a protože je dětská je v úlomku čelisti i krásně vidět jak je založen stálý chrup, fascinující pohled). Smazatelným fixem si opět ozdobí džbány na zdi a všemi smysly, hlavně hmatem prozkoumají repliky nálezů. Sekerka z kamene, srp s koženou rukojetí, džbán - z dětí jsou rázem lidé doby kamenné. Trošku problém je to sklo všude kolem :)
Vstupné na výstavu je z těch levnějších - rodina zaplatí 80,- Kč.
Doprovodný program se odehrává v jiné části muzea, cestou si můžete prohlédnout třeba rostlinky ze Semínkovny a Knihobudku.
Programem prováděly dvě velmi milé slečny. Děti hned po vstupu dostaly košíčky, štětce a podložky pod kolena. K čemu se dozvěděly záhy - samy se staly archeology a v zemině, kolem kostry hledaly artefakty - našly se střepy, medailonky, mazanina a dokonce i kosti (opět ten záludný obratel).
Když jsme se dozvěděli jak se hledá, bylo na řadě ze střepů sestavit předmět. K dipozici byly nálezy různé obtížnosti, tříleté děti už si poradí.

V druhé místnosti se naučí mlít celozrnnou mouku, vyzkouší si jak dřív dělali misky, utkají si větší či menší kus barevného pásku a prohlédnou stav.

I když se to nezdá, v muzeu strávíte desítky minut, možná i hodiny. Děti se jen tak mimochodem naučí spoustu věcí, a při odchodu na nich bude vidět, že v muzeu nemusí být (a není) jen nuda při koukání za sklo (tmavé oblečení nebyl dobrý nápad).

Olympijský park Plzeň

Je to tady, všichni kdo sport provozují nebo sledují ví, že v Riu je olympiáda.
A v ČR je několik olympijských parků, já napíšu dojmy z toho v Plzni. Berte v úvahu že nepatřím ani k jedné z výše jmenovaných kategorií a sport je pro mě čiré zlo (díky, tělocvikářky). Možná i pomyslíte pro tam tedy lezu - no, protože děti mají právo o existenci sportů vědět, vyzkoušet si to a případně je mít rádi.
Olympijský park má hlavní prostor v amfiteátru a parku za OC Plaza, přímo v centru Plzně. V amfiteátru a přilehlém prostoru najdete pódium, v provozní době tu plane symbolický Olympijský oheň, odehrávají se doprovodné kulturní akce a rozhovory s hosty. Nepřehlédnete obří televizi se sportovními přenosy a v levo od ní plážový bar.
Za řekou čeká spousta a spousta stánků, kde si můžete vyzkoušet jednotlivé sporty, rozděleny jsou do 11 kategorií.
Děti ze základních škol (ale i menší) si mohou u stánku s upomínkovými předměty nebo infocentru města vyzvednout Sportovní kartu, do té sbírají razítka pokaždé, když někde vystojí frontu a sport si vyzkouší. Nabídka je opravdu široká - lodě na suchu i na řece, koně, bojové sporty, lukotřelba, střelba z pistole, horolezectví, snackline, všechny možné (a několik nemožných) míčové hry.... Pokud si vyzkouší alespoň jednu disciplínu v každém sektoru dostanou zlatou medaili. Všichni zlatou, bez ohledu na výsledky, to je věc která se mi hodně líbí.

O víkendech park expanduje a pokud děti navštíví 5 dalších stanovišť dostanou další odměnu. Některé na sebe navazují v rámci MHD  - pokud vyrážíte od Plazy můžete např, jet tramvají k  Atletickému stadionu města Plzně ve Skvrňanech, potom zpátky (a dál) k TJ Lokomotiva Plzeň na Slovanech, seběhnout k Armádnímu střeleckému stadionu v Lobzích, odkud jede autobus k  Jachetnímu klubu Plzeň u Velkého boleveckého rybníka. A zbývá Slavia VŠ Plzeň kterou prostě nějak zařadíte. 

Velryba Varyba - putování po Karlových Varech vážně i nevážně...

Ani nevím jak jsme se o Velrybě Varybě dozvěděli. Ale dozvěděli a to je hlavní.
Prvním krokem bylo sehnat skládačku s úkoly, my ji objednávali ještě před prázdninami a vyzvedávala se v ZŠ Konečná, teď se dá koupit v infocentru Karlových Varů. Součástí skládačky s úkoly, popisem cesty a lístečkem za jehož vyplnění děti dostanou odměnu byla i krabička pastelek, takže člověk nemusí myslet ani na to aby měl dostatek psacích potřeb pro všechny děti. Za 26,- Kč velmi milé.Letos byly všechny úkoly spjaté s Karlem IV., přeci jen by měl ty kulatiny ;) Část trasy vede lesy, část lázeňskou zónou, celkově je procházka několik km ale nenáročným terénem a cesta je velmi dobře popsána (aneb když jsem nezabloudila já, nezabloudí nikdo).
Co nebylo popsáno ve skládačce ale děti velmi zaujalo byl lev. Uprostřed lesa. 

Šlo se i kolem lanovky. No, kolem. Šlo se pod lanovkou. Tajuplné, kouzelné místo. A celkem jsme se zdrželi, lanovka jezdí každou chvilku, ale mávali jsme několika jízdám. 

Co ještě prozradit aniž by to byl velký spoiler? Snad jen že cestou potkáte i další zajímavé věci, třeba taneční zvonkohru poblíž jednoho z úkolů který vás čeká po opuštění lesa. Trasa je určena zejm. školním dětem, ale po zjednodušení některých úkolů a s dopomocí vše zvládla a bavila se i tříletá. 

Po absolvování celého putování zajděte do informačního centra. Pokud jste dávali pozor šifru velmi jednoduše rozluštíte a čeká Vás odměna. Sladká, trvalá i bezpečná.

Linhart

Výletní místo sv. Linhart je několik zážitků v jednom. Lanové centrum, obora, stezka s maketami lesní zvěře, stezka v korunách stromů.
Přijet můžete autem nebo jet vlakem do Březové u Karlových Varů a potom si udělat procházku necelý kilometr lesem (či na kraji silnice, která je ale celkem vytížená). A o víkendu lze využít autobus.
Jako první uvidíte lanové centrum, které nabízí zábavu dětem od 3 let i dospělým. Mě zaujala tato lavička, jasně jsem se na ní viděla se svou vlastní svačinou. Nebo s nějakou pochutinou z občerstvení u centra.

V době příchodu bylo centrum ještě zavřené, takže jsme pokračovali rovnou dál, k oborám. Jsou tři - s jeleny, daňky a divokými prasaty. U obor jsou různé vyhlídkové věže, nad královstvím daňků vede lávka (pevná, nebyl problém jet po ní s kočárkem), jinak lesní cesty. U daňků jsme potkali mimo jiné i rybníček se zlatými rybkami.

Prohlénout si můžete i  pozůstatky kostela sv. Linharta. Místo má hodně zajímavou atmosféru (kojenec navázaný na hrudi se vzbudil a svou nervozitou nás donutil rychle se přesunout, spolu s dodatečně získanou informací že v lodi kostela se našel hrob muže se dvěma novorozenci, pod oltářem ženy která byla pohřbena na boku a skrčená z té situace až mrazí).

Když se projde okruh obor a vrátíme se zpět k parkovišti můžeme se ještě vydat stezkous maketami zvířat typickými pro region. Údajně v životní velikosti, já si tím jistá nejsem, kupříkladu lišku jsem vždy viděla mnohem menší, ale jsou nakreslená hezky, barevně odpovídají a veverka není vetší než daněk, takže to beru jako ústupek tomu aby byly makety vidět i z cesty - jsou totiž umístěné okolo, musí se hledat. 

Svatošky dětský ráj

Areál Svatošky dětský ráj jsme navštívili jako pěší, ale dá se tam i zaparkovat s lodí při sjezdu Ohře. Pokud jdete pěšky z Karlových Varů - Doubí čeká Vás příjemná procházka která sice kousek vede mezi domy, ale potom pokračuje jako cesta lesem kolem řeky, kde potkáte sem tam auto nebo cyklistu, velkého provozu se bát nemusíte. A cesta není žádný nudný pochod - tu narazíte na studánku, tu pasoucí se koně, zajímavou skálu a podobně. 

Kousek před cílem míjíte samotné Svatošské skály. Svatební průvod, který proklela zhrzená víla nebo, podle jiné pověsti, ho nechal zkamenět ďábel na přání odmítnutého nápadníka. Kdo je kdo (páter, nevěsta, tchyně...) se dozvíte z informační tabule. Blíž se můžete jít podívat po visuté lávce "houpacím mostě". Pro osoby se závratí je to zážitek skoro takový jako pro děti. 

Na cestu do areálu musíte po mostě zpátky a pokračovat ještě kousek proti proudu Ohře. Nebojte bránu neminete. Projdete se kolem ovcí, koz, voliéry se slepičkami a dorazíte k místu kde se jistojistě zdržíte. Obří nafukovací trampolína. A tím obří se myslí opravdu obří. Vstup na celý den je 40,- a platí se v občerstvení naproti. Zdarma ji mají ubytovaní (noc v tee pee teprve vyzkoušíme, kdo má raději větší pohodlí může si vybrat třeba apartmán nebo srub). Vedle trampolíny je mezi stromy vybudované lanové centrum kde jsou překážky různé obtížnosti, bavili se tříletí i školáci. 

Za lanovým centrem se napouštěl menší bazén, o tom jestli je volně k dispozici nevím, protože zrovna nebylo počasí na koupání. A pokud se Vám povede přesvědčit děti a pokračovat hlouběji do areálu potkáte ještě indiánské koně (na kterých můžete si domluvit projížďku), prasátka, dřevěný vláček na hraní a menší hřiště s pískovištěm, houpačkami a klouzačkou.
Myslím, že Svatošky Vás zabaví na celý den a den strávený v místě bez signálu, takže bez telefonu, "jen" spolu je k nezaplacení.