Diana

Máme tu další prázdniny. A kde jinde je strávit, než na výletě?
Tentokrát jsme byli znovu v Karlových Varech a krom jiného jsme byli na Dianě.
Jelikož jsme přecijen trochu zlenivěli, nabrali nějakou tu zimní tukovou výbavu (no dobře, spíš já, než děti) tak jsme se nahoru vyvezli lanovkou. Ta jezdí i v zimě každých 15 minut. 

Rozhledna je také v provozu a celoročně zdarma. Kdo si netroufá na 150 schodů, může si počkat na výtah. Výhled je kouzelný, pro osoby bez orientačního smyslu jsou umístěny směrovky (Slavkovský les, Plzeň a podobně), a pro důkladnou prohlídku okolí můžete využít dalekohled.  Pro zimní měsíce radím - pozor, dlažba na ochozu umí pěkně klouzat. 

Naše kroky dále směřovaly zadem kolem restaurace k minizoo. Opravdu mini minizoo. V ohradě jsou chundelatí poníci, kozy, pobíhají prasátka a areálem se prochází pávi. 

Bílého krasavce jsme potkali u dětského hřiště, na které nebylo úplně vhodné počasí. Ale v létě se na něm děti vyřádí. Tentokrát naše cesta vedla doleva, do Motýlího domu.
Kromě toho, že jsme se zahřáli, pokochali volně létajícími motýli a ptáčky se děti i poučily. Součástí "výběhu", letové zóny je i několik tabulek s popisem životního cyklu motýlů. A ten je možné u nich sledovat - od vajíčka, přes housenku a okousané listy po kuklu a to, jak se motýl dostává ven. Focení je povoleno, sahání na motýly samozřejmě ne, na druhou stranu jim nikdo nebrání aby si nesáhli oni na vás. Trochu mě mrzí, že na místě nejsou nějaké tabulky ve stylu "kdo jsem a odkud přicházím", nebo jsme si jich nevšimli. 

Navštívit můžete i restauraci a před cestou do města, třeba přes Jelení skok, se posilnit. 

Boží dar - rašeliniště a Novako

Konec prázdnin jsme ještě trávili na několika výletech. Jeden z nich byl ve nejvýše položeném městě ve střední Evropě - Božím daru v Krušných horách. Musím říct, krušno nám nebylo, božsky ano.
Po příjezdu jsme se vydali na naučnou stezku do národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště. Stezka samotná je dlouhá pouhé 2 km, z jejího konce je to do města něco málo přes kilometr, nebo se samozřejmě můžete otočit a jít stejnou cestou. Celá NS je vybudovaná jako dřevěný chodník, můstky a odbočky které se na něj po pár metrech napojují zpět, nemůžete se ztratit a určitě si všimnete všech 12 zastavení. Dozvěděli jsme se o dobývání rašeliny, co jsou to sejpy, něco o místních rostlinách (např. bříze zakrslé, vědecky roztomile pojmenované betula nana), živočiších, kochali se pohledem na lány borůvek a vřesu, povykládali si o větrných elektrárnách které děti velmi zaujaly. A zpracovávali zklamání z toho že rosnatku okrouhlolistou, fakt drsnou kytku která žere mouchy, jsme bohužel nenašli. Třeba budete mít víc štěstí

Pokud se na konci nevydáte cestou Blatenského vodního příkopu ale směrem k infocentru, půjdete po části Ježíškovy cesty, kterou jsme si nechali na jindy.

Kousek od infocentra se nachází areál Novako. Jako první musím napsat věc která mě velmi mile překvapila - úplně celý areál je nekuřácký. Bez výjimky.
V rámci vstupného jsme měli i jízdy na terénních trojkolkách. Musím přiznat že představa že nás lanovka vyveze na sjezdovku a dolů pofrčíme na tom pekelném stroji celkem děsila. Pán (který byl chudák sám u pokladny, občerstvení i motokár) mě velmi empaticky uklidňoval, zevrubně popsal co a jak... já se odhodlala... a zvládla jsem to! I když libé pocity jsem měla až když jsem stála na zemi.

Kromě motokár, je v areálu spousta dalších atrakcí - skákací hrad, trampolína, střílení z kuší a katapultů, bludiště a hlavně lanové centrum a potok s hracími prvky.
Na lanovém centru se mi líbilo že u vyšších překážek byly na zemi nachystané žíněnky, děti se mohly podívat na obrázky jak kterou překážku zdolat a překážky jsou jednoduché, složité i namáhavé, na své si přijdou děti všech věkových kategorií.

A potok, co říct k potoku :D Snad jen že náhradní oblečení se hodí. Různé hráze, propustě, mlýnek, fontánky, kbelíky, pro vodníky ráj.

Komu by to nestačilo může ještě využít klasické dětské hřiště se skluzavkou a prolézačkami.
Od občerstvení je rozhled po celém areálu (až na káry ty jsou skryty za budovou), takže pokud děti nevyžadují asistenci, může si rodič odpočinout.Určitě se vrátíme, nejpozději v zimě.

Archeologie hrou

Každý čtvrtek až do konce prázdnin můžete v Národopisném muzeu Plzeňska navštívit výstavu Co se skrývá pod drnem a doprovodný program Archeologie hrou.
Výstava umístěná ve dvou místnostech. Nejprve uvidíte nálezy z Přeštic seřazené přehledně období po období tak jak se při výzkumu nacházely. Doprovodné texty jsou krátké, jednoduché, školní děti už určitě zaujmou.
Mladší děti zaujme výklenek ve kterém je výtvarný koutek - děti si pastelkami ozdobí misku. Můžou si na magnetické tabuli složit obrázky které viděly na tabulích u nálezů. A zkusí si umístit nalezené kosti na předkreslenou kostru - žebro, kůstka ruky, čéška ani kost holení nebyly problém, ale trojrozměrný obratel jim mozečky potrápil.

V druhé místnosti vidí opět průzkum, dozví se co je mazanice, jak vypadá lebka (a protože je dětská je v úlomku čelisti i krásně vidět jak je založen stálý chrup, fascinující pohled). Smazatelným fixem si opět ozdobí džbány na zdi a všemi smysly, hlavně hmatem prozkoumají repliky nálezů. Sekerka z kamene, srp s koženou rukojetí, džbán - z dětí jsou rázem lidé doby kamenné. Trošku problém je to sklo všude kolem :)
Vstupné na výstavu je z těch levnějších - rodina zaplatí 80,- Kč.
Doprovodný program se odehrává v jiné části muzea, cestou si můžete prohlédnout třeba rostlinky ze Semínkovny a Knihobudku.
Programem prováděly dvě velmi milé slečny. Děti hned po vstupu dostaly košíčky, štětce a podložky pod kolena. K čemu se dozvěděly záhy - samy se staly archeology a v zemině, kolem kostry hledaly artefakty - našly se střepy, medailonky, mazanina a dokonce i kosti (opět ten záludný obratel).
Když jsme se dozvěděli jak se hledá, bylo na řadě ze střepů sestavit předmět. K dipozici byly nálezy různé obtížnosti, tříleté děti už si poradí.

V druhé místnosti se naučí mlít celozrnnou mouku, vyzkouší si jak dřív dělali misky, utkají si větší či menší kus barevného pásku a prohlédnou stav.

I když se to nezdá, v muzeu strávíte desítky minut, možná i hodiny. Děti se jen tak mimochodem naučí spoustu věcí, a při odchodu na nich bude vidět, že v muzeu nemusí být (a není) jen nuda při koukání za sklo (tmavé oblečení nebyl dobrý nápad).

Olympijský park Plzeň

Je to tady, všichni kdo sport provozují nebo sledují ví, že v Riu je olympiáda.
A v ČR je několik olympijských parků, já napíšu dojmy z toho v Plzni. Berte v úvahu že nepatřím ani k jedné z výše jmenovaných kategorií a sport je pro mě čiré zlo (díky, tělocvikářky). Možná i pomyslíte pro tam tedy lezu - no, protože děti mají právo o existenci sportů vědět, vyzkoušet si to a případně je mít rádi.
Olympijský park má hlavní prostor v amfiteátru a parku za OC Plaza, přímo v centru Plzně. V amfiteátru a přilehlém prostoru najdete pódium, v provozní době tu plane symbolický Olympijský oheň, odehrávají se doprovodné kulturní akce a rozhovory s hosty. Nepřehlédnete obří televizi se sportovními přenosy a v levo od ní plážový bar.
Za řekou čeká spousta a spousta stánků, kde si můžete vyzkoušet jednotlivé sporty, rozděleny jsou do 11 kategorií.
Děti ze základních škol (ale i menší) si mohou u stánku s upomínkovými předměty nebo infocentru města vyzvednout Sportovní kartu, do té sbírají razítka pokaždé, když někde vystojí frontu a sport si vyzkouší. Nabídka je opravdu široká - lodě na suchu i na řece, koně, bojové sporty, lukotřelba, střelba z pistole, horolezectví, snackline, všechny možné (a několik nemožných) míčové hry.... Pokud si vyzkouší alespoň jednu disciplínu v každém sektoru dostanou zlatou medaili. Všichni zlatou, bez ohledu na výsledky, to je věc která se mi hodně líbí.

O víkendech park expanduje a pokud děti navštíví 5 dalších stanovišť dostanou další odměnu. Některé na sebe navazují v rámci MHD  - pokud vyrážíte od Plazy můžete např, jet tramvají k  Atletickému stadionu města Plzně ve Skvrňanech, potom zpátky (a dál) k TJ Lokomotiva Plzeň na Slovanech, seběhnout k Armádnímu střeleckému stadionu v Lobzích, odkud jede autobus k  Jachetnímu klubu Plzeň u Velkého boleveckého rybníka. A zbývá Slavia VŠ Plzeň kterou prostě nějak zařadíte. 

Velryba Varyba - putování po Karlových Varech vážně i nevážně...

Ani nevím jak jsme se o Velrybě Varybě dozvěděli. Ale dozvěděli a to je hlavní.
Prvním krokem bylo sehnat skládačku s úkoly, my ji objednávali ještě před prázdninami a vyzvedávala se v ZŠ Konečná, teď se dá koupit v infocentru Karlových Varů. Součástí skládačky s úkoly, popisem cesty a lístečkem za jehož vyplnění děti dostanou odměnu byla i krabička pastelek, takže člověk nemusí myslet ani na to aby měl dostatek psacích potřeb pro všechny děti. Za 26,- Kč velmi milé.Letos byly všechny úkoly spjaté s Karlem IV., přeci jen by měl ty kulatiny ;) Část trasy vede lesy, část lázeňskou zónou, celkově je procházka několik km ale nenáročným terénem a cesta je velmi dobře popsána (aneb když jsem nezabloudila já, nezabloudí nikdo).
Co nebylo popsáno ve skládačce ale děti velmi zaujalo byl lev. Uprostřed lesa. 

Šlo se i kolem lanovky. No, kolem. Šlo se pod lanovkou. Tajuplné, kouzelné místo. A celkem jsme se zdrželi, lanovka jezdí každou chvilku, ale mávali jsme několika jízdám. 

Co ještě prozradit aniž by to byl velký spoiler? Snad jen že cestou potkáte i další zajímavé věci, třeba taneční zvonkohru poblíž jednoho z úkolů který vás čeká po opuštění lesa. Trasa je určena zejm. školním dětem, ale po zjednodušení některých úkolů a s dopomocí vše zvládla a bavila se i tříletá. 

Po absolvování celého putování zajděte do informačního centra. Pokud jste dávali pozor šifru velmi jednoduše rozluštíte a čeká Vás odměna. Sladká, trvalá i bezpečná.

Linhart

Výletní místo sv. Linhart je několik zážitků v jednom. Lanové centrum, obora, stezka s maketami lesní zvěře, stezka v korunách stromů.
Přijet můžete autem nebo jet vlakem do Březové u Karlových Varů a potom si udělat procházku necelý kilometr lesem (či na kraji silnice, která je ale celkem vytížená). A o víkendu lze využít autobus.
Jako první uvidíte lanové centrum, které nabízí zábavu dětem od 3 let i dospělým. Mě zaujala tato lavička, jasně jsem se na ní viděla se svou vlastní svačinou. Nebo s nějakou pochutinou z občerstvení u centra.

V době příchodu bylo centrum ještě zavřené, takže jsme pokračovali rovnou dál, k oborám. Jsou tři - s jeleny, daňky a divokými prasaty. U obor jsou různé vyhlídkové věže, nad královstvím daňků vede lávka (pevná, nebyl problém jet po ní s kočárkem), jinak lesní cesty. U daňků jsme potkali mimo jiné i rybníček se zlatými rybkami.

Prohlénout si můžete i  pozůstatky kostela sv. Linharta. Místo má hodně zajímavou atmosféru (kojenec navázaný na hrudi se vzbudil a svou nervozitou nás donutil rychle se přesunout, spolu s dodatečně získanou informací že v lodi kostela se našel hrob muže se dvěma novorozenci, pod oltářem ženy která byla pohřbena na boku a skrčená z té situace až mrazí).

Když se projde okruh obor a vrátíme se zpět k parkovišti můžeme se ještě vydat stezkous maketami zvířat typickými pro region. Údajně v životní velikosti, já si tím jistá nejsem, kupříkladu lišku jsem vždy viděla mnohem menší, ale jsou nakreslená hezky, barevně odpovídají a veverka není vetší než daněk, takže to beru jako ústupek tomu aby byly makety vidět i z cesty - jsou totiž umístěné okolo, musí se hledat. 

Svatošky dětský ráj

Areál Svatošky dětský ráj jsme navštívili jako pěší, ale dá se tam i zaparkovat s lodí při sjezdu Ohře. Pokud jdete pěšky z Karlových Varů - Doubí čeká Vás příjemná procházka která sice kousek vede mezi domy, ale potom pokračuje jako cesta lesem kolem řeky, kde potkáte sem tam auto nebo cyklistu, velkého provozu se bát nemusíte. A cesta není žádný nudný pochod - tu narazíte na studánku, tu pasoucí se koně, zajímavou skálu a podobně. 

Kousek před cílem míjíte samotné Svatošské skály. Svatební průvod, který proklela zhrzená víla nebo, podle jiné pověsti, ho nechal zkamenět ďábel na přání odmítnutého nápadníka. Kdo je kdo (páter, nevěsta, tchyně...) se dozvíte z informační tabule. Blíž se můžete jít podívat po visuté lávce "houpacím mostě". Pro osoby se závratí je to zážitek skoro takový jako pro děti. 

Na cestu do areálu musíte po mostě zpátky a pokračovat ještě kousek proti proudu Ohře. Nebojte bránu neminete. Projdete se kolem ovcí, koz, voliéry se slepičkami a dorazíte k místu kde se jistojistě zdržíte. Obří nafukovací trampolína. A tím obří se myslí opravdu obří. Vstup na celý den je 40,- a platí se v občerstvení naproti. Zdarma ji mají ubytovaní (noc v tee pee teprve vyzkoušíme, kdo má raději větší pohodlí může si vybrat třeba apartmán nebo srub). Vedle trampolíny je mezi stromy vybudované lanové centrum kde jsou překážky různé obtížnosti, bavili se tříletí i školáci. 

Za lanovým centrem se napouštěl menší bazén, o tom jestli je volně k dispozici nevím, protože zrovna nebylo počasí na koupání. A pokud se Vám povede přesvědčit děti a pokračovat hlouběji do areálu potkáte ještě indiánské koně (na kterých můžete si domluvit projížďku), prasátka, dřevěný vláček na hraní a menší hřiště s pískovištěm, houpačkami a klouzačkou.
Myslím, že Svatošky Vás zabaví na celý den a den strávený v místě bez signálu, takže bez telefonu, "jen" spolu je k nezaplacení. 

Svíčkárna, mydlárna a kosmetika RODAS-Plzeň

Po dlouhé době jsme zase někam zavítali. Tentokrát do Rodasu v Plzni - Liticích .
Jako vždy jsme se dopravovali hromadně, do Litic jede autobus 21 z Bor. Pokud si člověk enní jistý, kde má vystoupit (na návsi), není to problém, svíčkárna je přímo proti zastávce, označena, nelze si nevšimnout. 
Rozhodli jsme se jít nejdřív vyrábět a potom nakouknout do ZOO koutku. I tak nás hned u vstupu přivítala agama. 
Prostor je přehledně rozdělený na prodejnu, dílnu a místnost s posezením. Ujala se nás velmi milá slečna, připravila košíček s polotovary a občerstvením (měli jsme pro děti koupenou akci ze Slevomatu), my jsme se zatím prošli, pokochali, načerpali inspiraci v obchůdku.
Následoval film o výrově svíček, solí a mýdel. Nebyl příliš dlouhý, tříleté děti sice nebavil ale sedmiletá byla fascinována. A šlo se tvořit.
Děti nejdříve chtěly svíčky, slečna nás odvedla k nádobám s politurami, vysvětlila jak pracovat, k čemu politury slouží, proč se na sebe mají vrstvit jen dvě barvy (takže vlastně 4 na svíčku, pokud si člověk namáčí po polovinách), ukázala jak politury vypadají na svíčce (přeci jen se barva od té v nádobě trochu lišila) a dál to bylo na nás. Rozhodování bylo těžké, přetěžké, ale nakonec si všichni vybrali. Otestovali tvrzení že vše zaschne než se napočítá do tří. Opravdu, a není potřeba počítat nijak pomalu.
Obarvené svíčky jsme dozdobili hmotou starwax, dětem slečna opět vše vysvětlila, ukázala, vysvětlila jim proč se hmota jmenuje zrovna takto a dala průchod fantazii.
Svíčky dopadly skvěle 

Další byla na řadě koupelová sůl. Solí bylo k dispozici několik druhů, různé barvy, různé vůně, vysvětlivky které olej má které účinky viselo nad solemi. Očichávání, plánování, vrstvení, střídání barev, děti opět nadšené. 

Vykrajování glycerinových mýdel, jako předtím vysvětlení, výběr barvy a vůně, výběr tvarů a potom prověření síly. Povedlo se všem. 

Tím jsme protentokrát skončili. Na příště nám zbyla výroba voskovek, svíček ze sypaného glycerinu, zápichů do květináčů z politur.
Ceny se liší podle velikosti výrobků, nejsou nijak závratné a výsledky opravdu stojí za to.

Minifarma je opravdu mini. Prasátko Viktor a voliéra s holuby a slípkami. Je volně přístupná i kolemjdoucím.

Homolka

Plzeňský lesopark na Homolce je se svou naučnou stezkou ideální na dny, kdy chceme do přírody, ale nikam daleko, nebo nemáme příliš času. Je v dosahu několika linek MHD a procházka zabere hodinu až dvě. 


Naučná stezka se 13 zastaveními začíná pár metrů od konečné tramvaje č. 2. Je poměrně dobře značená, šipky s obrázkem veverky jsou snad u každé zatáčky. Jednotlivé tabule od sebe nejsou příliš vzdáleny ale ani na sebe bezprostředně nenavazují, pro děti je tedy zážitkem i hledání cesty k dalšímu stanovišti. 
Na tabulích se dozvíme jak zajímavosti z okolí, tak je pro děti připraven úkol - hledat něco v okolí, rozpoznávání zvířat, stromů, hledání stejných obrázků, stromofon, dřevěný xylofon. Bohužel některé prvky jsou poškozené (např. u Veverkoměru jsou již nějaký čas odloupnuta některá zvířata).

dřevěný xylofon

V parku je příjemné hřiště, stezka která přímo vábí k vyzutí bot a chůzi naboso a prvky kde si můžou zacvičit i rodiče. Pokaždé se nám povedlo zahlédnout různé druhy ptáků i několik veverek. 

Nelítostný pravěk

Výstavu Nelítostný pravěk v Západočeském muzeu můžete navštívit do 19. června 2016.
Není příliš rozsáhlá ale příjemně jste tu strávili něco přes hodinu. V sále panuje přítmí, což naše děti přijaly s nadšením ale některé by se nemusely cítit příjemně.
Ihned u vstupu do výstavní síně nás uvítaly hlídačky a mamut. Překvapila mě jeho velikost, vždycky jsem si ho představovala mnohem kolosálnějšího (znáte olifanty z Pána prstenů?).                             
Naproti hodující šelma. No, nic pro citlivé povahy. Kromě modelů šelem jsme si prohlédli modely pravěkého hmyzu a rostlin a také reálné nálezy např. zubů.
Expozice jení jen procházkou mezi exponáty, i když tu dětem zatraktivnila dřevěná lávka která ji dělila. Předpokládám spolupráci s Dinoparkem, protože kromě stánečku se suvenýry u vchodu dostaly děti i tematické omalovánky, které si mohly vybarvit v dětském koutku.
Ten je od vlastní výstavy oddělen poměrně silným a těžkým závěsem, takže hrající si děti neruší ostatní návštěvníky. Koutek je poměrně minimalistický - stoly, pastely a tematické puzzle různé obtížnosti, ale na oddechnutí před dalším soustředěním cestou zpátky ke vchodu/východu úplně stačí. 

Kdo si v dětském koutku vybere příliš složitou skládačku, může vytvořit třeba zajímavou abstrakci

Pokud vaše dítě pravěk zajímá, myslím že ho výstava zaujme, i když pro aktivnější děti bude Dinopark asi lepší volbou.
Za vstup zaplatí dospělý 120, zlevněné stojí 70,- a rodinné 340,- (2+2, třetí a další dítě za příplatek 20,-).

TRIK digitální hřiště pro zvídavé děti

Tak tuhle výstavu jsme stihli až ve finále (končí 24.4.2016) i tak jsme si ji užili plnými doušky.
Depo 2015 je pár minut pěší chůze od Hlavního nádraží v Plzni, je to příjemná procházka po břehu řeky.
Hned u vstupu nás uvítala milá slečna, ukázala kam si můžeme odložit bundy a nechala nás se rozhlédnout místo aby vychrlila spoustu informací. Jednotlivé prvky jsou v černých stanech označených číslem a popisem instalace, uprostřed je Interaktivní hřiště a Vlak, několik židliček pro dozor. I když u středových instalací je prosba o zutí bot, všudypřítomný prach (jsme v bývalém depu MHD) pokrývá původně černé koberce. Však děti přebíhají od jedné k druhé. Opravdu není dobrý nápad dát dětem světlé nebo hodobožové oblečení, je to hřiště a pole toho oděv při odchodu vypadá.


WroArt / Paweł Janicki a Dominika Sobolewska – Malování světlem / Painting With Light
No, hned první stan jsme příliš nepochopili. Malování světlem fungovalo ale nikomu z nás se nepodařilo přijít na princip, děti tyčí i svítícími koulemi spíš šermovaly, než aby jimi malovaly.

SandyStation – Zeměkoule
Druhý stan na tom byl o moc líp. Interaktivní pískoviště sice nepříliš rozlehlé ale v jednu chvíli si tam hrálo celkem svorně přes 10 dětí. Pískoviště má několik programů, které lze přepínat pomocí klávesnice umístěné na stojanu v rohu pískoviště. Můžete tvořit oceán a ostrovy, vrstevnice, nechat přeběhnout kobylky a, co bylo nejoblíbenější, tvořit sopky. Pokud v tomto módů děti z jemného, hmatově moc příjemného písku vytvořily kopec a chvilku vyčkaly, začal dýmat a nakonec z něj vytékala láva.

3DSense – Proteus
Opět stan ve kterém je tma. A plátno s planetami, meteority, mlhovinou... vlastně ne plátno, ale na dotyk příjemná elastická látka. Dětem chvíli trvalo než překonaly ostych, po látce nejezdily lehkým dotykem jako např. po tabletu ale přitlačily. A potom se začaly dít věci, ovlivňovaly gravitaci, tělesa měnila dráhy, vlétala do jimi vytvořeného ohniska.



3DSense – Bludiště Sphero
Bludiště s kuličkou. Řeklo by se že nic extra. Ale ne, i zde máme technologie. Takže se kuličkou pohybovalo pomocí pohybů ruky nad senzorem umístěným vedle bludiště.

Divadlo Alfa - Černé divadlo
Obléci si černý hábit a stát se loutkou. Navíc promítanou na obrazovku před stanem. Menší děti to moc nezaujalo, školačka si vyzkoušela všechny.

SandyStation – Město v pohybu
Bílá plocha a několik barevných kostek. A mezi kostkami vznikají tramvajové koleje, silnice a trasy trolejbusů.
Náhodou jsme zjistili, že krom kostek instalace buduje trasy i k odloženému foťáku nebo lopatičce.

WroArt / Dominika Sobolewska – RGB
Už nejsme ve stanech. Velké plastové kostky vhodné k prolézání v červené, zelené a modré barvě. Děti názorně vidí že smícháním červené a modré vznikne... opravdu fialová.

Petr Bakoš - Vlak

BGB kostky jsou obehnané kolejemi. A jezdí tam vlak. Na něm děti. Chvíli mám pocit že nic dalšího na výstavě vidět nemuseli a byli by spokojení.

WroArt / Paweł Janicki a Dominika Sobolewska – Interaktivní hřiště / Interactive Platform
Zde o ten pocit přicházím. Plocha z měkkých barevných čtverců vydává zvyky když se po ní děti pohybují. Na obrazovce navíc vidí přes které čtverce přeběhly, a které daný tón vydaly.

TRIK rozhodně stál za to. Navíc krom deklarovaného vstupného dospělý 80,- / děti (nad 3 roky), studenti, senioři 50,- bylo v nabídce vstupné rodinné 2 dospělí + jedno až tři děti za 200,-